Například, já jakožto majitel dvou chovných psů (samců) jsem pouze majitel, ale nejsem chovatel, protože neodchovávám štěňata. Chovatelem je majitelka chovných fen, která za určitých podmínek odchovala vrhy štěňat. Znám spoustu vzorných majitelů psů bez PP, kteří je mají rádi a dávají jim přesně to co potřebují. Rozhodně je netýrají a určitě nikdo z nich psa neumístil do útulku. Jenže v některým případech jsou z neznalosti ta štěňata koupena i z podobných chovů jako byl ten uvedený v linku. Tím byl přisunut jen další příděl peněz na jeho provozování.

Většinou se jedná o štěňata prodávaná na benzinkách, dálničních odpočívadle a na burzách. Osobně jsem i zažila chov bezpapíráků, kde byly na přední zahradě nachystány pro zájemce 4 vzorně čisté kotce se štěňaty k odběru a za domem živořil zbytek březích fen, psů, odrostlých štěňat a psů kteří nebyli určeni na prodej.

No tak dobře,možná máte v něčem pravdu,ale pořád je to o lidech.Vím z vlastní zkušennosti,že problémy ať už zdravotní či výchovné mají většinou ti psi s PP.Mám spoustu známých,kteří mají psy,někteří s PP,někteří bez a někteří mají dokonce nějaké oříšky a jak jsem psala,problémy mají spíš ti papíroví.Je asi pravda,že člověk nemůže ve většině případů vidět,jak takové štěně do doby prodeje žilo,ale já nevím.Mám pořád pocit,že na chovné stanici se toto může dít také,že je to stále a pořád o lidech.Múj názor je,že v dnešní době chce každý pouze vydělávat za každou cenu ať už na psech,nebo na čemkoli jiném a to je moc smutné.Kdyby toto nebylo,nemusíme řešit jakého pejska a kde si koupit.

Máte pravdu, je to provokace. Hněv, radost, bolest i smutek cítí i moje ovce i koza a přesto je jíme. ňákou kačkou kterou bych do psa nemohla ivestovat jsou řádově desítky tisíc. Je to velký pes, tudíž veterinář je drahý, počítají to na kila. Prostě pes pro mě v tuto chvíli není ani na prvním, druhém, třetím ani čtvrtém místě. Má mě rád, dostává všechno co potřebuje, žije ve společnosti lidí a zvířat, ale zůstává užitečným zvířetem. Když zestárne a není k ničemu, tak ho nechám dožít a pořídím k němu mladšího - ostatně to tak i teď mám - jeden 10 let, druhý 1 rok. Žádná hysterie.

Pes není jateční zvíře v našich ustanoveních ani v předpisech jiných států EU uveden. Navíc v EU platí směrnice, která zakazuje ze psů a koček získávat kůže nebo jiné produkty pro výrobu zboží. Takové zboží se nejenom nesmí ani vyrábět, ale ani dovážet a psí maso, jakožto maso z nepotravinového zvířete se nesmí dále uvádět do oběhu nebo prodávat. Bohužel zákon má velkou díru. Nemůžeš nikomu zabránit, když si psa doma vykrmí, zabije a snít. Ani podle české legislativy se nejedná, pokud ho nebude týrat, o trestný čin. Paradoxně je dnes v některých asijských státech (např. Tchajwan), kde je psí maso tak oblíbené, konzumace masa psů zakázána vzhledem k vysoké nebezpečnosti přenosu některých nemocí.

Na psa je v ČR pohlíženo jako na společenské zvíře a konzumace jeho masa se příčí dobrým mravům. Jedná se tedy spíše o tu etickou, lidskou stránku věci. Je to o respektování naší kultury.

Srovnávat kozu nebo ovci se psem nelze. Na psa se v ČR pohlíží jako na společenské zvíře, nikoli jateční. Přiznávám – taková prasata jsou prokazatelné inteligentnější než pes. Nicméně v obýváku by asi nebylo praktické prase chovat, nedovedu si představit jakým způsobem odstranit prasečí exkrementy při procházce z chodníku.). Jak očistit prase po procházce? Osvěžující sprchu, nebo horkou koupel? Vyrábějí se vůbec prasečí šampony? Kartáče? Pelechy? A místo prasete si dosaď třeba i tu kozu nebo ovci. Já zůstanu u psů. To, že je vet drahý jsem věděla ještě než jsem si je pořídila a tudíž jsem za své rozhodnutí zodpovědná a byla jsem si vědoma případných i nemalých investic do psa u veterináře.


Mimochodem, konzumaci psího masa např. v Číně je nutné chápat i v souvislosti s kanibalismem. Lidské maso se jedlo v Číně z důvodu nenávisti, pomsty, jako léčebný prostředek (dodnes jsou používané potracené plody a zárodky dětí jsou doplňkem pro zdraví a krásu). Lidské maso bylo ještě na konci 19.století na Tchajwanu běžně konzumováno a prodáváno na trhu místo vepřového. Obzvláště bylo oblíbené maso mladých dívek a dětí. Tolik na případný argument konzumace psího masa v Číně .) a konzumace masa jatečních a nejatečních zvířat v naší kultuře.

Veroniko, ale vy jste mě nepochopila. Jde o to, že majitel psa s PP je téměř 100% dohledatelný a může být stíhán za týraní zvířat. Chovatel a majitel psa bez PP nikoli (málokterý pes bez PP nebo kříženec je čipován). Jen teoreticky - připusťme, že všichni psi jsou evidovaní v Plemenné knize, kde by bylo uvedeno jméno a bydliště jeho majitele. Téměř všichni zatoulaní psi, nebo psi uvázaní před útulkem, psi evidentně týraní by najednou MĚLI majitele a byl by dohledatelný člověk, který za ně zodpovídá. Tyto podmínky splňují víceméně jen psi s PP. Jaké je procento psů v útulcích s PP a bez PP? Mám jich docela dost projitých, úřední statistiky neznám, ale já jsem jich našla v útulcích jen mizivé procento - slovy jednoho psa, kterému zemřel majitel. Občas se nějaký papírák v útulku objeví, ale díky čipu nebo tetování se najde jeho majitel, případně chovatel, který psa umístí k novému majiteli nebo si ho vezme zpět. Takových psů je v útulcích minimum.

Já klidně kozu a ovci srovnávat se psem můžu, jsou zrovna tak inteligentní jako pes jenže jiným způsobem. O přístupu veterinářů k jatečným zvířatům vím své, když jsem chtěla vyléčit kůzle, nechtěli se se mnou ani bavit, koukali na mě jako na blázna. Nakonec se jeden našel a nebylo to ani drahé, ani náročné. Psa držím účelově opodstatněně, a proto také musím mít vyřešené, kde stojí na žebříčku hodnot. Můžu Vás upokojit, že ještě před tou kozou, ale na druhou stranu za koněm. Kůň je počítán mezi jateční zvířara, ale jíst koňské maso je v naší společnosti už taky neetické.
Také pravděpodobně nikdo koně na maso nechová, přestože finančně by to vycházelo asi stejně jako výkrm býčka.
Lidské maso na trhu na Tchajvanu ponecháme stranou, tomu nevěřím a i kdyby, tématu se to netýká. Nevím proč Vás tolik pohoršuje, že někdo otevřeně prohlásí, že pro něj pes neznamená povinnost zaplatit jakoukoliv cenu za jeho ošetřování. Často ani při úrazových operacích není příliš velká naděje na vyléčení.

Ano, konzumace koňského masa je i pro mě nepřijatelná, stejně jako pro Vás, ale argument jateční versus nejateční zvíře byl Váš. A lidské maso v Tchajwanu a jeho konzumaci v 19.století si určitě dovedete vygoolit. Samozřejmě i potom pochopíte prolínání jednotlivých aspektů v kultuře národa.

Povinnost zaplatit jakoukoli cenu za léčbu psa jsem nikde nezmínila. Pravděpodobně mě řadíte k majitelům psů, kteří své miláčky krmí šunkou na vidličce v posteli .) a veta navštěvuji jakmile pes kýchne. Tady by potom došlo k nedorozumění. Za základní péči u veterináře považuji léčbu psa, kde je možná úspěšná léčba, ať už se jedná o úraz nebo léčitelné geneticky podmíněné nemoci (DKK, luxace pately apod) . Zachraňovat psa s těžkou a nevyléčitelnou nemocí za každou cenu je nesmyslná. Nicméně – právě v posledním měsíci jsem se setkala se dvěma úrazy u psů. V prvním případě se jednalo o zlomeninu stehenní kosti u mladého psa (cca 5 let), zdravý a vitální pes bez jiných komplikací. Chovaný v bytě mladou rodinnou s dětmi. Jeho léčba? Vyšetření u veterináře, který doporučil operaci. V tuto chvíli jeho majitelé zareagovali způsobem, který já považuji za neetický: ,,Buď se mu noha zahojí sama, nebo ten pes chcípne.“ Podotýkám, že se jedná o rodinu dobře finančně situovanou.

Druhý případ je mladý pejsek se zlomeninou přední nohy chovaný víceméně na zahradě s dalším psem. Nehoda se stala v neděli ve večerních hodinách. Jeho majitelé i přesto sehnali veterináře, který byl ochoten pejska ihned vyšetřit, odoperovat a kosti sešroubovat. Pro tyto majitele normální postup.

Howg .)

Jen krátce - konzumace koňského masa pro mě není nepřijatelná, podotkla jsem že se stává neetickou podobně jako konzumace masa psího. Já osobně s tím nemám problém, většinou se jedná o zvířata která měla nevyléčitelná mechanická zranění a to je pro mě přijatelnější než např moderní slepičárna. Oproti tomu kočku ani psa bych nejedla, protože to jsou masožravci.
Případy které popisujete nejsou ta dilemata která byste musela řešit s velkým psem. Ten Vám po třech do konce života skákat nebude, takto můžete přistupovat ke psovi maximálně velikosti kokršpaněla. Dokážete si představit jak dlouho a s jakým pravděpodobným efektem by se hojila zlomená noha bernardýnovi a jaké komlpikace by Vám způsobilo takové dvouměsíční ošetřování včetně venčení, proleženin atd...Takovou oběť si opravdu každý nemůže dovolit a to je to o čem jsem psala.
Měla jsem i psa s DKK, poměrně mladého. V teple se mu stav zhoršil že nemohl ani vstát, zárověň měl krátkou srst, takže venku trpěl zimou. Asi se mu to zkomplikovalo zánětem. Veterinář ho antibiotiky vždy načas postavil na nohy, stav se postupně zhoršoval. V listopadu jsme řešili dilema jestli psa nechat venku v zimě a léčit, v domě se vždy do rána nezvedl a nešťastně ležel v louži. Nebo jestli mu ten život zkrátit - řádově i půl roku - rok. Pes se jinak tvářil spokojeně...

To je hrozné,co tady všichni plácáte za nesmysly.Pes bez PP,je samozřejmé,že se nikdy nedá zaručit co ze psa vyroste,ale s těmi nemocemi,to teda nevím.Znám asi tak milion psů bez PP a žádný není nemocný,jsou naopak zdravější jak papíráci.Právě majitelé papíráků stále lítají po veterinách a utrácejí tisíce za operace zaručeně zdravích psů.Neznám psa bez papírů,který má nemocné srdce,klouby,epilepsii atd.A takových nemocných papíráků znám spoustu,tak nevím co se tady pořád dohadujete,stačí se pouze podívat kolem sebe.

To je pravda, onemocnět může papírový pes stejně jako nepapírový, ale já si nevzpomínám na nějakého nepapírového psa z mého okolí, který by trpěl na podobné nemoci, nepočítám starší psy, deset let a více. Ale znám psa s PP, který trpěl epilepsií, denně bral léky, míval záchvaty a přesto k němu jezdily na krytí feny z celé republiky.