Pyrenejský horský pes
Pyrenejský horský pes je zjednodušeně řečeno aristokrat z francouzských Pyrenejí. Jeho úkolem bylo chránit stáda ovcí před šelmami. Svého rozkvětu došlo plemeno ve středověku za dob Ludvíka XVI., kdy byl pyrenejský horský pes u královského dvora velmi oblíbený. Postupně však obliba velmi klesala a počátkem 20. století byl na vyhynutí. Díky zájmu chovatelů se však zachoval a nyní o ně zájem opět roste. Nemalou oblibu má tento bílý obr i v České republice. Určitou zajímavostí je, že v historii měli o tohoto psa zájem pašeráci. Díky mrštnosti, mohutnosti a barvě pomáhal přenášet zboží přes pyrenejské hřebeny.
Pyrenejský horský pes je přátelský a oddaný pes. Je to dobrý hlídač, který ale štěká jen v případě nutnosti. Je spíše klidnější povahy, mají rádi mazlení a jsou velmi vhodní k dětem. K cizím lidem je ostražitý. Domácí zvířata a menší psi pro něho neznamenají problém, ale pokud se potká s jiným podobně velkým psem, může mít snahu dominovat. Díky mohutné srsti jsou vhodní i do náročnějších klimatických podmínek, sníh mají velmi rádi. Ačkoliv je psa možné chovat i venku, je důležité zajistit mu dostatečný kontakt s lidmi, v kotci psychicky strádá.
Pyrenejští horší psi jsou velmi samostatní a někdy tvrdohlaví. Mimo jiné z těchto důvodů je vhodné začít s výcvikem hned u štěněte, velcí psi už se vychovávají obtížněji. Jeho pán by měl být schopen tolerovat občasnou tvrdohlavost a nezávislost.
Pyrenejský horský pes není vhodný pro každého chovatele. Je náročný na prostor a stravu, pravidelnou péči vyžaduje i jeho bílá srst. Vzhledem k mohutnosti psa je důležité, aby i jeho pán byl dostatečně fyzicky zdatný. Špatné stravování v dospívání může mít velmi špatný vliv na tělěsnou konstrukci psa. V dospělosti je vhodné brát ho na delší vycházky, při kterých rád zkoumá okolí.
Informace o plemenu Pyrenejský horský pes
Země původu: | Francie |
Hmotnost: | Psi: 60 - 65 kilogramů, feny: 45 - 50 kg. |
Výška: | psi: 70 až 80 centimetrů, feny: 65 až 75 centimetrů |
Barva: | čistě bílá nebo bílá se znaky na hlavě, uších nebo u ocasu. |