Tibetský španěl

Tibetský španěl je staré plemeno, které se již minimálně 14 století chová v tibetských klášterech. Mniši dbali přísně na to, aby nedošlo ke křížení plemen a také aby se pes nechoval za zdmi kláštera. Pokud psa dávali jako dar, tak vždy jen jedno pohlaví. V klášterech se používal k rituálním účelům - otáčel mlýnky, které měly vyvolávat duchy. Pojmenování získal tibetský španěl až počátkem 20. století, kdy byl dovezen do Evropy.
Tento malý pes je hravý a přátelský. Disponuje značnou rychlostí, je to temperamentní a samostatné plemeno, což se ale také projevuje jeho občasnou tvrdohlavostí. Nerad se dělí o své území, což může vyvolávat nepřátelské nálady k jiným zvířatům. Děti však miluje a rád vyhledává jejich přítomnost.
Svým vzhledem připomíná pekingského palácového psíka. Jeho srst je středně dlouhá a je na dotek hedvábná. Srst má samočistící vlastnost, je stále čistá a nezapáchá, aniž by bylo nutné psa koupat. Naopak ke koupeli by se mělo přistupovat jen v případě nutnosti. V době línání by se měla srst pravidelně kartáčovat.