Východosibiřská lajka

 Východosibiřská lajka byla vyšlechtěna v 19. století ve východní Sibiři a v oblasti Dálného východu. Vznikla křížením evenských, lamutských, amurských a jiných lajek. Původně se využívala jako lovecký pes a to především pro lov zvěře a ptactva v lesích a lesotundrách. V současné době se také může využívat jako lovecký pes, ale převážně se chová jako společník. Toto plemeno bylo zaregistrováno v roce 1947.

Východosibiřská lajka je největší z loveckých lajek, je velmi dobře osvalená a vzhledem připomíná vlka. Je to inteligentní pes, který se dá snadno vycvičit a zvykne si i v městském bytě. Jelikož je to čilý a aktivní pes, potřebuje dostatek pohybu a pravidelnou zátěž. Je to milý a přátelský pes, který je velmi oddaný svému pánovi. Východosibiřská lajka je klidná a má vyrovnanou povahu. Její srst je dlouhá a sametová a nevyžaduje žádnou zvláštní péči. 

Ruský název: Lajka Vastotchno-Sibirskaja

Zkratka používaná v ČR:  VSL